Svatojakubská pouť do Compostely

    Pěší pouť ke katedrále sv. Jakuba staršího v městě Santiago de Compostela je jedna z nejznámějších na světě a také si myslím, jedna z nejnavštěvovanějších :-)

    Nedávno jsem byl na jedné hodně zajímavé přednášce právě o této "Svatojakubské pouti". Pořádal ji Studentský klub HORA v Plzni a velmi mě zaujala. Tato pouť není jen o tom, že si člověk dokáže, že na to má fyzicky, ale když člověk putuje takovou dálku, tak je to pro něj taková duchovní i duševní relaxace a zároveň obnova. Může si na této cestě mnoho věcí v životě urovnat a v klidu o nich popřemýšlet. Netlačí ho čas tolik, jako v každodenním všedním životě ve městě.

   Na této pouti má jen několik cílů - včas dojít na vytipované místo dalšího noclehu a ubytovat se (v lepším případě v nějaké ubytovně pro poutníky, pokud už není plná :o)) Pak se ještě stará o to, aby moc nepromokl a nebyl zbytečně nemocný. A v neposlední řadě si ošetřuje puchýře, kterých je dost a dosti :o)

   Každopádně Svatojakubská pouť je velká výzva - poprvé jsem o ní začal uvažovat na jiné, ale možná ještě zajímavější přednášce, která proběhla na DCM v Plzni a nesla název: "S 20-ti euro v kapse na pouti do Compostely" - ta přednáška byla neobvyklá v tom, že její tvůrce se rozhodl jít ta tuto pouť bez jakéhokoliv finančního zajištění. Pracoval v Německu na velmi dobře placené pozici a chtěl si vyzkoušet, jaké to je v opačné pozici- když nemá žádné peníze. Nakonec mu kamarádi v Německu dali do kapsy aspoň 20 Euro, pro případ největší nouze. Bylo opravdu zajímavé poslouchat, jak si na této pouti připadal jak "Marnotratný syn" který by rád s vepři jedl shnilé šlupky od brambor, ale ani ty neměl. Naivně si totiž myslel, že se na cestě nechá zamětnat jako pomocník a tím si vydělá na jídlo. Bohužel doba je trochu jiná a jen tak ho nikdo zaměstnat nechtěl. Lidi už se přeci jen bojí zamětnávat lidi "na černo"!

   Protloukal se Francií až tam narazil, na snad "anděla strážného" v podobě jistého Francouze, který byl taky kdysi poutníkem do Compostely. Nechal ho u sebe doba vyspat a pár dní na zotavení. Potom mu řekl, co si u něj má nechat, že je to pro něj zbytečné a příliš těžké. Takže hmotnost jeho batohu zredukoval asi na polovinu. Zajímavé bylo, že mu řekl, ať sebou netahá foťák, že je moc těžký a že to za to nestojí :o) Takže přednáška pokračovala niž bez fotek. Říkali jsme si - on bude povídat, tak i bez fotek to bude fajn :-) Opět se vydal na pouť až došel do Pyrenejí - kde narazil na nějakou řeholní komunitu, kde si znovu mohl odpočinout a nabrat nových sil. Zde se mu konečně spnilo jeho přání a on si na jídlo a nocleh mohl vydělat prací na poli. Ale ta půda v těchto horách byla tak tvrdá a kamenitá, že si říkal, že tam stejně asi nic neporoste :o) Zde se s místními lidmi velice dobře seznámil a nechal si poslat pro fotoaparát, aby zase mohl fotit krásy, které ho na pouti po Španělsku čekali. Takže jsme opět mohli obdivovat, jaká krásná příroda ve Španělsku je :-)

   Když konečně náš poutník dorazil do městečka Santiago de Compostela a nechal si zde vystavit diplom poutníka, zašel se konečně pomodlit do katedrály svatého Jakuba Staršího - k jeho vytouženému cíly. Celou tu cestu si říkal, jak to bude nádherné, až bude klečet v katedrále a děkovat Bohu za tuto pouť a za vše, co mohl prožít! A nyní tu klečí v katedrále před ostatky sv. Jakuba a je hrozně unaven z té daleké pěší pouti a není schopen meditovat s Bohem. A najednou si uvědomí, že vlstně "CESTA JE CÍL" - to proč šel na tuto pouť nebylo kvůli katedrále v Santiagu, ale kvůli té cestě, při které prožil tolik nezapomenutelných chvil a která ho tolik změnila!